Reklama

panBAZAR -Zkuste zdarma a jednoduše inzerovat






Booking.com


počítadlo.abz.cz



Top kulinářské blogy

SLUŽBOMAT.cz

Kuchtíci.eu



Booking.com

Zvláštnosti japonského jídelníčku

 

V japonské kuchyni se užívá poměrně málo tuku a ostrých koření. Jednou z důležitých překážek, které brání většímu rozšíření specialit japonské kuchyně, je i jejich poměrně vysoká cena. Například v japonské restauracích v některých západoevropských zemích jsou ceny obvykle značně vyšší než v restauracích s čínskou kuchyní. Pro chuť japonských jídel je příznačná hlavně sójová omáčka šóju a sójová pasta miso. Omáčku šóju Japonci převzali od Číňanů již někdy v 6. století, ale v průběhu dalších staletí si její výrobu různě upravovali, takže nyní se japonská sójová omáčka značně liší od čínské. Vyrábí se ze sójových bobů, ječmene a soli. Běžně je to tekutina tmavě hnědé barvy, ale některé druhy jsou i velmi světlé až téměř bezbarvé. Před seznámením s šóju přichucovali Japonci jídla pouze solí, a proto zavedení šóju do přípravy jídel znamenalo opravdovou radikální změnu v japonském kuchařském umění. Zpočátku však bylo bylo užití šóju omezeno jen na aristokracii a běžně se rozšířila po celé zemi až někdy kolem 14. století. Ale nyní se v japonských domácnostech užívá prakticky od rána do večera a na osobu se jí ročně spotřebuje v průměru kolem patnácti litrů. Při výrobě různých omáček a přísad je běžné také, pro nás dosti překvapivé, přidávání cukru do šóju.

Také sójová pasta miso přišla do Japonska z Číny. Vyrábí se ze sójových bobů, pšenice nebo rýže a soli. Miso je nepostradatelné pro přípravu mnoha jídel, zejména ryb a zeleniny. Velmi oblíbená je také polévka z miso, tzv. Misoširu, která se připravuje povařením miso ve vodě spolu s různými přísadami – zeleninou, rybami nebo v poslední době i s vepřovým či hovězím masem. Misoširu je v Japonsku dodnes velmi oblíbenou snídaní a často se (hlavně na venkově) navaří ráno větší množství a pak se pouze v poledne i večer přihřívá.

Japonci se stali ve světě známí mimo jiné i tím, že rádi jedí syrové rybí maso. Japonským nejoblíbenějším pokrmem tohoto druhu je tzv. Sašimi připravované z nejrůznějších druhů krájených ryb – například kapra, platýse, ale i žraloka a dalších. Na první pohled je příprava sašimi velmi jednoduchá, ale chuťově se velmi liší podle toho, jestliže je připravoval někdo zkušený nebo pouhý začátečník. Existuje mnoho různých druhů sašimi – například z ryb krájených na dlouhé, úzké a tenké proužky nebo třeba do kostiček. Kromě sašimi se jedí syrové ryby velmi často také ve formě tzv. Suši, kdy je plátek ryby položen na povrch válečku z rýže a ten je pak ještě celý zabalen do jednoho z druhů jedlých mořských řas. Jak plátky sašimi, tak i mísa s vyrovnanými válečky suši (servíruje se několik různých druhů) jsou pokaždé lákavě upraveny, takže poskytují požitek již při pouhém pohledu. Vůbec všechna japonská jídla jsou velmi pěkně upravena.

Ryby se ovšem v Japonsku jedí připravované na desítky nejrůznějších způsobů. Značně oblíbená je například Tempura – v podstatě v těstíčku obalované a smažené malé kousky ryb, raků a dalších drobných mořských živočichů a zeleniny. Od nejstarších dob jsou v Japonsku oblíbené také mořské řasy, v jejichž použití pro přípravu velmi chutných jídel nemají zřejmě Japonci ve světě konkurenci.
V posledních letech se skladba japonského jídelníčku rychle mění – jí se stále více masa, mléka a mléčných výrobků a naopak se poněkud snižuje mimořádně vysoká spotřeba rýže. Přesto i nyní je spotřeba masa na osobu asi čtyřikrát menší než u nás. Chutných jídel z hovězího i vepřového masa však existuje značný počet, i když tradice jejich přípravy nesahá většinou dále než do konce minulého století. Mezi Japonci i mezi zahraničními turisty je velmi oblíbené tzv. Sukijaki – hovězí maso (případně i kuře nebo vepřové) opékané v sójové omáčce s přísadou rýžového vína a cukru a pak ještě obvykle protažené v misce s rozklepnutým vajíčkem. Při podáváním sukijaki a některých dalších jídel je v japonských domácnostech i v některých restauracích běžné, že si každý vybírá plátky syrového masa (a případně i zeleninu a houby) z mísy a sám si je pak opéká na pánvičce uložené uprostřed stolu na malém elektrickém vařiči.

Mluvit o japonské kuchyni a jejích zvláštnostech by se dalo stále dokola. Našlo by se spoustu specifických jídel nebo jejich úprav, které jim dávají svou chuť. Ale o tom snad někdy jindy.

Zde byl využit text Jiřího Janoše.

 

Napsat komentář